Základní škola a mateřská škola Rohozná
Historie
Ze školní kroniky
V naší škole se dochovala školní kronika, ze které jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí.
"Pamětní kniha pro školu rohozenskou, ode mne Jana Krejčího jakožto třetí ustanovený školní učitel, začala dne 1. června 1822."
Záznamy v kronice se zdají být stručné, ale je to však významný historický dokument té doby, při jehož čtení si můžeme představit, jak těžká byla v naší obci cesta od prvních primitivních začátků k postupnému zdokonalování školního vyučování a jak trpký byl chléb prvních kantorů.
"Poněvadž ale v Rohozné ještě žádná škola nebyla, přebýval a učil Franc Šaur celých šest let v chalupě "z rychty", která za rybníčkem u příhonu stála."
"Po šesti letech pan učitel Šaur z Rohozné odešel a obec byla přes jeden rok bez učitele."
Dále se opět snažme pochopit původní text školní kroniky.
"V tom 1987 roku, když Rohozná bez učitele byla, vystavěla se první škola z nákladů zdejších osadníků na obecnej půdě. V té školy učil nadjmenovaný Karel Kopecký zkrze 17 let. Po sedmnácti letech zdála se být učitelovi ta škola malá a chatrná, tak ji obec s povolení vrchnostenckého ouřadu Antonínoj Petroj z Radiměře prodali."
Druhou novou školu vystavěli zase rohozenský a manovo lhotecký osadníci společně vlastním nákladem u krchova - kostela sv. Erasima.
"Tato škola se stavěla v roku 1804 a dostala Nro 119.
Tu učil Pán Karel Kopecký ještě 4 léta a 4 měsíce, pak zesnul v Pánu dne 28. února 1809."
Po smrti pana Kopeckého nastoupil do Rohozné jako učitel Jan Krejčí - zakladatel školní kroniky. Za jeho působení se v roce 1822 započalo s výstavbou nové školy. Pan Kopecký v kronice uvádí:
"Pro třetí novou školu začaly se grunty kopat dne 1. června 1822 roku a na to za 14 dní se dali zedníci do práce. K tomu stavění dala vrchnost vápno, asi 24 kmenů dříví na trámy a krovy a 40 prken na škamna. Ostatní materiál zaopatřila obec. Mimo toho zaplatila obec všecku řemeslnickou práci."
Až do roku 1872 byla v Rohozné jednotřídka. Protože v Rohozné bylo hodně dětí, musela se škola postupně rozšířit na dvojtřídku, trojtřídku a v roce 1878 na čtyřtřídku. V tomto roce bylo započato s výstavbou další školní budovy, do které chodí i současní žáci a které se říká "dolní škola". Původní budova byla několikrát přestavěna, rozšířena a modernizována.
V kronice jsou uvedeny počty žáků na škole na konci devatenáctého století:
školní rok - počet žáků
1883/84 - 254
1884/85 - 270
1885/86 - 298
1886/87 - 306
1887/88 - 320
Nejvíce žáků je zaznamenáno ve školním roce 1906/07 a to celkem 395. Počty v jednotlivých třídách jsou následující:
I. třída - 69 žáků
II. třída - 103 žáků
III. třída - 105 žáků
IV. třída - 118 žáků
V lednu 1891 bylo sčítání lidu. V kronice jsou uvedeny následující údaje:
Počet obyvatel: 1916
- z toho mužů 939
- z toho žen 977
Ze všech osob hluchoněmých: 7
- z toho žen 3
Koní napočítáno 62
Hovězího dobytka 524
Ovcí 19
Koz 158
Úlů včel 31
Prasat 249
Ve školním roce 1904/1905 navštěvovalo školu 357 žáků.
"Z důvodu tohoto velkého počtu žáků byla v roce 1907 v horní části vesnice postavena další školní budova."
V budově dolní školy se v roce 1912 narodil spisovatel a dramatik Bohuslav Březovský. O naší škole napsal zajímavou povídku s názvem "Žlutá škola". V roce 1994 byla na jeho počest odhalena na školní budově pamětní deska.
"Rohozenská Žlutá škola - rakousko-uherský model, který na vsích ještě leckde slouží - stojí dnes rozšířená a modernizována. Už před první světovou válkou měla Rohozná více než dva tisíce obyvatel. Měla dvě školy - "dolní" a "horní". V té dolní byl můj dědeček Josef Chalupník, už dlouho před první světovou válkou a několik let po převratu, řídícím učitelem.
Dolní Žlutá škola se zdála mým dětským očím výstavná a prostorná jako palác. V jejím přízemí byla jediná třída, jejíž okna vedla do nejtemnějšího, protože nejzarostlejšího, koutu školní zahrady, dále kabinet, v němž mě vzrušoval vycpaný orel a vypelichaná liška, zaprášený glóbus a po smrti starého císaře i velký barevný obraz nového císaře Karla v pozlaceném rámu. Mocnář stál ve fešácké uniformě dragounů, vedle něho seděla ve zdobeném křesle císařovna Zita se zlatou čelenkou a stříbrné róbě s vlečkou.
Z chodby, která duněla ozvěnou a byla i v nejparnějším létě chladná, vedlo schodiště do prvního patra, kde byly tři třídy a kabinet. Na druhém konci chodby v přízemí byl byt řídícího učitele Josefa Chalupníka, mého dědečka."
Od dob Bohuslava Březovského prošla naše škola několika přestavbami a je zcela modernizována. Již není "žlutá" a nemá chladné a dunivé chodby. Máme pěkné třídy, moderní učební pomůcky a dobře vybavené učebny.